Jak často zalévat třešňový vavřín?

Vavřín jižní stálezelený se v naší venkovské zahradě vyskytuje od roku 2010. Je těžké odhadnout, jak dlouho to vydrží, neexistuje žádná záruka. Ale ani jabloň nemá záruku bezoblačného života.

I když byla poslední desetiletí k ovocným stromům nebývale milosrdná, dobrý dědeček Frost se dokáže pustit tak divoce, že se to zdá málo. V každém případě v památné zimě 1978/1979 umrzla více než polovina všech jabloní na zahradě mého otce. Dostala to i Antonovka. Po té zimě nebyl na naší zahradě vážně poškozen jen Anýz a Streifling.

Co by se tu zimu stalo se subtropickým třešňovým vavřínem? Zdálo by se, že odpověď je jasná – bez šance! Ale nespěchejte se závěry, není to tak jednoduché. Na rozdíl od jabloně zimuje vavřín třešňový pod naším sněhovým polštářem. Vysoká sněhová pokrývka je docela spolehlivou ochranou před nízkými teplotami. Kdo ví, možná by ji to zachránilo.

Na naší zahradě rostl v prvních sedmi letech vavřín třešňový jen po kolena. Zřejmě už přišla na to, co je co, a dál už neporoste. S největší pravděpodobností nebude chtít ani kvést a plodit. Připomínám, že v příznivých podmínkách se normální výška stromu pohybuje mezi 250-350 cm.

Mnozí si řeknou, jaká je výhoda pěstování pouze listů s neustálým rizikem, že i o ně přijdeme?! Kdo potřebuje takovou exotiku!? Ale ty pěstuješ růže, že? Vavřín třešňový je krásná dekorativní listová rostlina s atraktivním tropickým vzhledem. A svým způsobem bude chladnější než růže.

Evropanům zhýčkaným broskvemi a meruňkami je totiž vavřín třešňový známý právě jako okrasná rostlina. Po jejích malých plodech velikosti ptačí třešně nikdo nezatouží. Jeho hlavní předností jsou krásné lesklé listy. V chladných subtropech je vavřín třešňový jedním z nejoblíbenějších druhů pro stříhané živé ploty.

Kavkaz je severním výběžkem přirozeného areálu vavřínu třešňového. A klony kavkazských vavřínových vavřínů jsou zjevně nejodolnější vůči zimě. Tato rostlina je mimochodem velmi proměnlivá. Porovnáním listů mého vavřínu třešňového s internetovými fotografiemi docházím k závěru, že ten můj je také kráska.

Je možné ve středním pásmu dosáhnout z vavřínu třešňového to hlavní, pro co se pěstuje v Gruzii, Abcházii, Řecku a Turecku? To je nepravděpodobné! Ale zdá se, že každý, kdo dokáže chovat třešňový vavřín na zahradě „nečernozemě“ deset let, si již zaslouží medaili „Zručný zahradník“. A komu se podaří keř uchovat déle než dvacet let, je hoden Řádu Michurina prvního stupně.

Vzhledem k tomu, že mému třešňovému vavřínu bude v roce 2020 deset let, mám medaili v kapse. A pořadí je docela reálné. Protože místo původního jediného keře jich na našich dvou zahradách roste již více než třicet a na nejrůznějších místech.

“Dveře a okna v tomto domě byly příčně přibity prkny a kolem rostla taková džungle třešňového vavřínu a trnitých keřů, že bylo téměř nemožné se k domu přiblížit.”

K. Paustovský, „Hoď na jih“

No a jak se vám tu líbí?!

Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomil, že vavřín třešňový si našel cestu do naší zahrady. První čtyři roky se krásný stálezelený keř s velkými lesklými listy jevil jako rododendron, kavkazská střešní lepenka nebo střešní lepenka Pontic – bude kvést, pak na to přijdu.

Pochybnosti se však vkrádaly od samého začátku. Stálezelené rododendrony na zahradě už rostly v hojné míře. Jejich listy jsou stejně lesklé a kožovité. A přesto jsou jiní. U rododendronů se tvarem blíží ideálním elipsám – vrcholy listových čepelí jsou obvykle zaoblené a okraje svinuté dolů. A tento kožovitý stálezelený list měl ostrý vrchol a byl ohnutý podél centrální žíly jako fíkus. V mrazivých podmínkách se listy keře navíc nestočily do trubiček, jak se to stává u rododendronů.

Vzhledem k tomu, že v té době v zahradě nebyly žádné další záhady, stala se „příroda neznámá vědě“ předmětem nejbližšího studia. Možnost „vavřínová třešeň“ byla jednou z prvních, která byla zvažována, a byla okamžitě zamítnuta. Za prvé, keř nevyvolával žádnou asociaci s vavřínem. Hlavní ale je, že rostlina snášela mrazy 25 stupňů bez známek vymrznutí, přičemž hranice mrazuvzdornosti u vavřínu třešňového byla minus 18 o C.

Rostlina tedy několik zim přezimovala. Zpočátku nebyly vůbec žádné známky zamrznutí. I když její první zima na novém místě (2010/2011) byla velmi krutá. Poprvé se tak stalo v zimě 2016/2017. Ta zima byla mimochodem nesmírně zrádná. Mráz pod minus 30 pak udeřil na samém začátku zimy a téměř úplně bez sněhu. Navíc se tak stalo po dlouhém tání. Následky tohoto „problému“ byly pozorovány na většině zahradních plodin. Květní poupata na ovocných stromech byla poškozena. Třešňové švestky, gumy, stromové pivoňky a rododendrony byly silně zmrzlé. Jabloně, třešně a švestky prakticky nekvetly ani neplodily. Pozorný člověk si mohl všimnout, že ani líska lesní v létě 2017 nenesla oříšky a břízy se nezdobily náušnicemi.

Višňový vavřín také neunikl pozornosti dědečka Frosta. Některé listy na keři zhnědly, i když ne příliš. Protože se to stalo poprvé, existovaly obavy, že by rostlina mohla zemřít. Obavy ale naštěstí nebyly oprávněné. Během léta se keř zcela zotavil. Listům se vrátila zelená barva a čerstvý porost byl také v mezích normy.

Za léta pozorování už mám charakter vavřínu třešňového docela dobře nastudovaný. Riziko ztráty rostliny je nyní minimální, protože místo jednoho vavřínu třešňového nám rostou asi dva tucty jeho klonů. Jsou usazeni na různých místech, napůl na venkovské zahradě, napůl v městském domě. Obecně je ztráta rostliny nepravděpodobná. Další na řadě je hromadné množení vavřínu třešňového, což se také nezdá být obtížným úkolem. Jak se ukazuje, vavřín třešňový se poměrně snadno množí pomocí zelených řízků.

Abyste věděli.

Rod Laurocerasus patří do čeledi Rosaceae a zahrnuje přibližně 25 druhů. Všechny jsou stálezelené keře nebo malé stromky. Areál rodu pokrývá Eurasii a Severní Ameriku – především tropy.

V čeledi Rosaceae botanici zařazují vavřín třešňový do podčeledi švestkových, která sdružuje více než 400 druhů, mezi něž patří trnka, švestka, třešeň švestka, třešeň, třešeň, broskev, meruňka a Rusům dobře známá třešeň.

Vavřín třešňový (Laurocerasus officinalis) je nejsevernější a mrazuvzdorný druh rodu. Je to jednokmenný keř nebo malý strom 3-4 (6) m vysoký.

Listy vavřínu třešňového jsou jednoduché, protáhle eliptické, kožovité, až 15-20 cm dlouhé, lysé, lesklé, tmavě zelené. Listy vavřínu třešňového jsou přitom dosti variabilní ve tvaru a velikosti. Existují jak velkolisté formy s 30centimetrovými listy, tak relativně „malolisté“ s listy kratšími než 10 cm. Ale jejich textura je docela jednotná – listy všech třešňových vavřínů jsou silné, s lesklým povrchem.

Květy jsou bílé, drobné, vonné, v hustých klasovitých květenstvích až 12 cm dlouhých. Plody jsou malé černé peckovice, po stranách mírně zploštělé, shromážděné v podlouhlých hroznech. Divoké rostliny mají plody o průměru ne větším než 8-10 mm, ale existují vybrané velkoplodé formy. Chuť dužiny se pohybuje od hořkosladké až po jemně sladkou.

Vavřín višňový dobře snáší řez a tvarování. Ve střední a jižní Evropě se často používá do stříhaných živých plotů, jejichž výška se pohybuje od 1,5-2,0 m. I přes velké listy konkuruje vavřín třešňový v této funkci tisu a zimostrázu.

Agrotechnika.

Ve středním Rusku lze vavřín třešňový úspěšně pěstovat pouze tak, že se mu poskytne „zacházení podle nejvyšších výhod“. Pokud je vaše zahrada zpočátku umístěna na místě nepříznivém pro zahradnictví, není třeba pokoušet osud.

Obecně lze říci, že vavřín je vlhkomilný, odolný vůči stínu a preferuje bohatou humózní půdu lehkého nebo středního složení.

Přístaviště. Půda. Místo výsadby by mělo být chráněno před větry, dobře vyhřívané, s co nejteplejší půdou. Definice „teplé půdy“ zahrnuje rychlé oteplení, dobrou drenáž a nepřítomnost blízké podzemní vody. Vrstva půdy by měla mít více či méně lehké mechanické složení a podloží by mělo být přednostně písčité nebo hlinitopísčité. Dobré jsou například bohaté humózní půdy s pH = 7,0-7,5 kultivované po desetiletí. Půdní substrát lze připravit na bázi travní zeminy, humusu a písku 1:2:2 nebo listové zeminy, humusu a písku 1:1:2.

Negativními faktory pro pěstování vavřínu třešňového je chronická suchá půda, neustálý sluneční svit nebo naopak silný stín, zejména v kombinaci s podzemní konkurencí s těsně rozmístěnými stromy.

Hnojivo. Zalévání. Jako hlavní hnojivo je vhodné používat různé druhy humusu a kompostu. Zvláště užitečné je přidat kompostované listí lesních stromů: javor, dub, lípa, bříza, osika. To lze provést až 3-4krát za sezónu – ale pouze v první polovině léta – od května do července. Čerstvý hnůj by se neměl používat, protože nadměrně podporuje růst rostliny a tím oslabuje její zimní odolnost.

Na kyselých půdách se doporučuje čas od času aplikovat vápno na základnu keře s následným utěsněním. Jednotlivé dávky by měly být malé – 30-50 g na keř, jednou za 2-3 roky.

Nesmíme zapomínat, že v místech přirozeného růstu se vavřín třešňový preferuje usadit se na neustále vlhkých půdách. Proto musí být rostlina zalévána tak často, aby půda vždy udržovala mírnou vlhkost. Obecná zásada pro zavlažování je pozvolna, ale častěji, spíše než zřídka a hojně. Pokud je na výběr, pak je vhodné zalévat kropením listovou závlahou.

Aby se minimalizovalo riziko spálení, nemělo by se keře vavřínu nechat vyrůst nad úroveň sněhové pokrývky. V nečernozemských podmínkách je optimální výška keře 50-60cm.

Další dotek pro věčnou zahradu.

Donedávna se věřilo, že stálezelená zahrada je osudem tropů. Toto prohlášení ale rychle zastarává. Stálezelená zahrada je u nás už docela reálná. Spolehlivý ale může být jen tehdy, když má převahu jehličnanů. Základem vaší stálezelené zahrady by tedy měly být túje, jalovce, smrky, borovice, cypřiše. Aby ale kompozice nepůsobily jednotvárně, je třeba jehličnany „naředit“ listnatými. A mimochodem nejen stromovitý, ale i bylinný.

Uvedu jen některé z možných listnatých partnerů stálezelené zahrady. Horní patro: velkolisté a malolisté rododendrony, buxus, vavřín třešňový. Níže: brusinky, vřesy, bergénie. A úplně dole jsou Erica, pachysandra, kostřava Gauthier, brčál, tymián.

Vavřín třešňový dobře snáší řez. V našich podmínkách však růstová energie keře nestačí k jeho neustálému řezu, jak se to dělá na jihu. Proto má smysl tvarovat vavřín třešňový pouze zkrácením vrcholů výhonů.

Příprava na zimu. Úkryt samozřejmě vavřínu třešňovému neublíží. Nejměkčí variantou je přitáhnout ho k zemi něčím těžkým, například prkny. Ještě lepší je dodatečně zakrýt smrkovými větvemi.

Sám jsem se vydal jinou cestou. Hlavním nebezpečím pro vavřín třešňový je jarní úpal. Přitom nejnebezpečnějšími měsíci v tomto smyslu jsou pro nás únor a březen. Aby se minimalizovalo riziko spálení, neměl by být vavřín třešňový vysazen na stálém slunci. V silném stínu se přitom bude cítit špatně. Jižanka stále potřebuje teplo slunce. Na základě výše uvedeného jsou ideální lokality, kde je jarní slunce nízko, vavřín třešňový nestačí a od poloviny dubna by byl i na přímém slunci. Vhodné podmínky se nacházejí například na severu nízké zástavby nebo křovinatých skupin.

Kavkaz pode mnou. Vzhledem k tomu, že v posledních letech můj třešňový vavřín neprojevil žádnou touhu „posunout se nahoru“ a raději roste jako nízký keř, už jsem přišel na to, jakou společnost si ho ponechat. Skladba bude napodobovat její vlast, Kavkaz. Horský svah bude reprezentován několika balvany. V severní části pozemku vysadím vavřín třešňový. A z jihu před ní vyroste kompaktní jehličnatý strom jako smrk Konika, aby v poledních hodinách stínil vavřín třešňový před sluncem. A noha celé této skupiny bude předána karpatskému břečťanu.

Višňová vavřínová voda vám neublíží!

Specifický přídomek – léčivý, samozřejmě nedostal vavřín třešňový pro své krásné oči. Přesněji ne pro krásné listy, ale právě pro ně. Léčivé využití vavřínu třešňového má dlouhou historii. Oficiální medicína však třešňový vavřín dříve neuznala a nyní ho nijak zvlášť nemiluje.

Tradiční medicína používala třešňový vavřín především ve formě vodných extraktů: třešňové vavřínové vody a třešňového vavřínového oleje. Připomínám, že léčivou surovinou vavřínu třešňového jsou jeho listy. Navíc jsou výhradně čerstvé, protože sušením ztrácejí účinné látky rostliny svou účinnost.

Vavřínová voda se získává parní destilací. Doporučuje se používat listy z mladých porostů. Předpokládá se, že hromadí maximum esenciálních olejů v červenci až srpnu. Před destilací se listy nakrájí na malé kousky a zalijí vodou. Výsledkem destilace je zakalená kapalina s charakteristickou chutí a vůní, jedná se o třešňovou vavřínovou vodu. A mastný film, který se sbírá z jeho povrchu, není nic jiného než třešňový vavřínový olej.

V lidovém léčitelství se třešňová vavřínová voda používala především při plicních a srdečních chorobách. Jsou zde informace o léčbě epilepsie, černého kašle, plicní tuberkulózy a nervových poruch třešňovou vavřínovou vodou. Zevně se obvykle používal třešňový vavřínový olej. Například při léčbě různých kožních vyrážek, mazání ran atp.

Vavřín je krásný, stálezelený keř, který zpestřuje skupinu zimních jehličnatých rostlin.

Popis druhů vavřínu třešňového

Rod jako je prunus zahrnuje více než 400 druhů všech druhů rostlin, včetně již známého vavřínu třešňového. Často se mu také říká stálezelený, má vysokou mrazuvzdornost a je tak pojmenován díky bobkovým listům a plodům třešní. Vzhledově je to krásný keř, který ozdobí vaši zahradu a nenechá lhostejné zkušené zahradníky, kteří takovým rostlinám rozumí. Vavřín třešňový je velmi poddajný a na přání z něj může být nádherný živý plot. Nezapomeňte však, že pouze plody jsou netoxické, vše ostatní je nasyceno jedem na ochranu před škůdci a parazity.

Hlavní typy:
– lusitánský;
– portugalština;
– léčivý.

Lusitanská vavřínová třešeň

Lusitanian cherry Laurel je větší než ostatní zástupci jeho druhu. Někdy dorůstá i více než pět metrů. Tento poddruh potřebuje neustále vlhkou půdu, nadbytek vlhkosti mu však škodí. Zkušení zahradníci snadno najdou střední cestu a rostlina se ve svých oblastech cítí skvěle. Vavřín třešňový je známý tím, že velmi snadno snáší zimu a mráz, ale vavřín lužský se doporučuje na zimu přikrýt, protože miluje teplo více než jeho příbuzní. Tento druh je známý pro svůj vynikající přenos plísní a skutečnost, že je někdy nemožné jej rozeznat od lisovaného vavřínu.

Portugalská třešeň vavřín

Portugalská třešeň vavřín, ne strom, ale ani keř, ale něco mezi. Elegantní vzhled této rostliny ozdobí vaši zahradu ještě před dozráním plodů díky elegantním podlouhlým listům. Tento druh třešňového vavřínu dobře snáší zimu, nevyžaduje mnoho půdní vlhkosti, ale roste poměrně pomalu.

Nejprodávanější v obchodě

Připraveno k odeslání Rychlé odeslání 182803
cena 44 UAH

Připraveno k odeslání Rychlé odeslání 181531
cena 45 UAH

Připraveno k odeslání Rychlé odeslání 178035
cena 75 UAH
Připraveno k odeslání Rychlé odeslání 166830
cena 90 UAH

Připraveno k odeslání Rychlé odeslání 118958
cena 40 UAH

Připraveno k odeslání Rychlé odeslání 63195
cena 40 UAH

Připraveno k odeslání Rychlé odeslání 49881
cena 60 UAH

Připraveno k odeslání Rychlé odeslání 24089
cena 45 UAH
Připraveno k odeslání Rychlé odeslání 20795
cena 76 UAH

Připraveno k odeslání Rychlé odeslání 15252
cena 35 UAH

Připraveno k odeslání Rychlé odeslání 12859
cena 92 UAH

Připraveno k odeslání Rychlé odeslání 12777
cena 49 UAH

Připraveno k odeslání Rychlé odeslání 12775
cena 87 UAH

Připraveno k odeslání Rychlé odeslání 47422
cena 91 UAH 86.45 UAH

Připraveno k odeslání Rychlé odeslání 35711
cena 17.84 UAH

Připraveno k odeslání Rychlé odeslání 22202
cena 19.37 UAH

Připraveno k odeslání Rychlé odeslání 13332
cena 19.37 UAH

Připraveno k odeslání Rychlé odeslání 22008
cena 20.39 UAH
Cena za 3ks

Připraveno k odeslání Rychlé odeslání 50705
cena 75 UAH

Vavřín lékařská třešeň

Nejznámějším druhem vavřínu třešňového je vavřín lékařský. Právě její fotku s největší pravděpodobností uvidíte jako první, až budete na internetu hledat samotný rod vavřín třešňový. Rychle roste a snadno snáší zimu. Tento druh lze prořezávat, ale s jednou podmínkou: vyplatí se řezat pouze ty výhonky, které se nezdřevnily, a je lepší je zkrátit o ne více než deset centimetrů. Vavřín lékařský bude dělat dobrou společnost jehličnatým rostlinám.

Pěstování vavřínu lékařského

Tento druh není nijak zvlášť náročný na půdu a ve skutečnosti může růst v jakékoli půdě. Doporučuje se nejprve vybrat místo pro výsadbu vavřínu třešňového, kam mohou sluneční paprsky vždy dosáhnout, ale toto místo by se nemělo stát středem slunce. Pokud budou dodržena všechna doporučení, keř pravděpodobně nepřekročí tři.

Vavřín třešňový se nejčastěji pěstuje ve volné půdě, ale s náležitými zkušenostmi s pěstováním v nádobách to nebude problém. Pokud jsou nádoby umístěny na terasách nebo domácích balkonech, pak jsou to téměř ideální podmínky. Vavřín třešňový je vhodné přesadit v říjnu, vhodné je ale i předjaří. Jako většině rostlin se i vavřínu třešňovému povede lépe organické hnojivo.

Při pěstování v nádobách je třeba věnovat větší pozornost keři. Jednou za třicet dní se doporučuje přidat do závlahové vody komplexní hnojivo. Rostlina miluje vodu, takže po opětovné výsadbě musíte sledovat půdu a pohodu kořenů.

Po výsadbě třešňového vavřínu potřebuje rostlina péči a zpracování. Je třeba dávat pozor na listy keře, může se na nich objevit padlí, kterého se však velmi snadno zbavíte. Po obvyklé léčbě onemocnění rychle zmizí z keře.

Reprodukce vavřínové třešně

Existují tři typy rozmnožování vavřínu třešňového. Nejjednodušší je množení semeny. K tomu stačí zasadit zrna do půdy ihned po dozrání.

Vavřín třešňový lze množit vrstvením, stejně jako dělením keře. Nejpohodlnějším způsobem je kopání vrstvení. Vyberte mladé větve nejblíže k zemi, ohněte je a zaryjte. V příští sezóně budete mít výsledky.

Rostliny z čeledi vavřínových dokonale ozdobí vaši zahradu a přinesou užitek. Mnoho lidí z něj vytváří mistrovská díla, jako jsou živé ploty, a někteří jsou prostě rádi, že na jejich zahradě roste tak krásný strom.

Doporučené video na téma „Cherry Laurel“

Po přečtení v poptávce