Jaké stromy rostou v Itálii?

V Alpách a jižních Předalpách je klasické rozložení flóry podél přirozených úrovní neboli pásů. Podél jezer v Horní Itálii a v údolích velkých horských řek se vegetace stává výrazně středomořskou: dobře zde rostou duby cesmínové, olivovníky, cypřiše, vavřín, oleandr, rozmarýn a samozřejmě divoké hrozny. Dokonce, jak nám řekl Goethe, citrony kvetou na zvláště dobře chráněných místech. Ve středních polohách hor roste ušlechtilý kaštan, jehož plody kdysi – v dobách velké katastrofy – sloužily jako náhražka mouky a listy se používaly jako podestýlka pro dobytek. Přibližně do nadmořské výšky 1000 m dobře rostou duby a buky, mezi nimi i jehličnaté stromy, především jedle bělokorá a smrk evropský, modřín, borovice cedr a cedr evropský. Ve vysokých nadmořských výškách najdete vysokohorské louky a skalní porosty přizpůsobené extrémním klimatickým podmínkám. Na rozdíl od Alp, kde evropské cedry označují hranici lesa, jsou ve vysokých polohách Apenin nejběžnější buky rostoucí na převážně vápencovém podloží. Na jih od Abruzza je tak sucho, že od nadmořské výšky 800 m lze nalézt buky, kde dobře roste jen několik nenáročných druhů dubů, ale je zde mnoho hustých křovin. Na dvou horských „ostrovech“ – v pohoří Sila a Polino v Kalábrii – ještě výš než buky rostou rozsáhlé plochy borovice černé, která zde mohla růst v době ledové.

Borový les na severu Apeninského poloostrova

Na italských ostrovech zbylo jen velmi málo lesů – jsou charakteristické korkovým dubem, pěstovaným především na Sardinii a severní Sicílii.

Západ slunce nad plání Padan

V Padanské nížině se jen tu a tam dochovaly zbytky původní vegetace. Nejcharakterističtější rostlinou této oblasti, kde se dnes pěstují všechny druhy obilí a dokonce i rýže, je topol stříbrný, který byl dříve šlechtěn pro výrobu buničiny. Ve vlhkých a bažinatých nížinách okamžitě přitahují pozornost eukalyptové plantáže, které byly založeny ve 1930. a 1940. letech XNUMX. století. s cílem odvodnit rozsáhlé oblasti a tím lokalizovat malárii, která byla v minulosti v Itálii rozšířená. Na rovinatých úsecích pobřeží, například u Ravenny, v severní části pobřeží Jaderského moře, se dodnes zachovaly rozsáhlé bory borovice italské. Dnes někteří obhajují odlišné využití půdy, ale aktivisté tvrdošíjně brojí proti odlesňování. Rozložité pobřežní borovice slouží nejen jako dobrý úkryt před sluncem – jejich dřevo je vysoce ceněno i v nábytkářském průmyslu.

Dnes se sekundární vegetace, která se běžně nazývá „mák“, rozšířila po rozsáhlých oblastech Itálie. (macchie). Hovoříme o extrémně houževnatých, nejčastěji nízkých, divokých keřích a trávách se silnými listy, někdy i s trny a hlubokým kořenovým systémem. Nejznámějšími druhy jsou keře mastichy a vavřínu, tymián, máta peprná a merlík. Čím chudší oblast, tím nižší jsou houštiny, které místy sahají jen po kolena a někde „degradovaly“ na pustinu.

K vegetaci Itálie samozřejmě patří i atraktivnější zástupci flóry – jako jsou mandloně, líska, citroníky a pomerančovníky (jsou jich tu celé plantáže), fíkovníky a pistácie, stejně jako olivy (nezapomenutelné olivové háje). Mezi pěstované rostliny patří vinná réva, obiloviny, rýže a kukuřice, jejichž pole lze nalézt v nížinách Horní Itálie, stejně jako zeleninové a květinové plodiny, rostoucí všude, kde to kvalita půdy a klimatické podmínky dovolí. V Itálii se před časem dokonce začaly pěstovat datlové palmy. Nejvýznamnějšími zdroji dřeva jsou cedr, borovice, stříbrný topol a eukalyptus.

Fauna

Divoká zvířata se v Itálii vyskytují jen příležitostně, byla téměř úplně vyhubena nebo se stáhla do chráněnějších oblastí. V každém případě jen v odlehlých horských oblastech – a jen když budete mít štěstí – můžete ještě vidět orly, alpské kozy, daňky a sviště. Na teplých, skalnatých místech níže jsou obvyklými obyvateli ještěrky a hadi, žijící zcela volně v důsledku prudkého poklesu počtu jejich přirozených nepřátel.

Protáhlý Apeninský poloostrov je hlavní cestou pro stěhovavé ptáky, kteří se vracejí ze severní a střední Evropy na zimu do Afriky. Je skličující, že lov pěvců se v severní Itálii stále provádí ve velkém měřítku. V některých oblastech Itálie je výskyt nespočetného množství komárů více než patrný. V severní a střední Itálii můžete vidět mnoho druhů motýlů a ve večerních hodinách, zejména v letních a teplých večerech, můžete slyšet zpěv cikád. V odlehlých, teplých oblastech byste si měli dávat pozor na jedovaté pavouky a štíry. Kvůli znečištění a nadměrnému rybolovu se počet ryb v pobřežních vodách výrazně snížil. A přesto jsou měkkýši, mořští hlemýždi, ježovky, humři, raci, chobotnice, úhoř obecný, makrela, jazyk, platýs, cejn a parma celkem běžnými obyvateli moře. Delfíni a velryby, které bývaly často k vidění v Tyrhénském moři, se zde nyní téměř nikdy nevyskytují, ale v Ligurském moři jich bylo více. Sladkovodní jezera a řeky jsou stanovištěm pro úhoře, pstruhy, okouny a líny.

Ochrana přírody

Asi 30 400 mXNUMX. km italského území jsou chráněná území. Spolu s národními parky existují další zóny ochrany životního prostředí, například regionální parky (Parco Regionale), přírodní parky (Parco naturale), chráněné rezervace (Riserva naturale), stejně jako bažinaté oblasti (Zónový umide). Navzdory všem těmto ekologickým institucím čelí Itálie – stejně jako ostatní průmyslové země v Evropě – velkým ekologickým problémům. Jak moc industrializace vyvedla přírodu z rovnováhy, ukazuje například hrozivé postavení Benátek nebo Ravenny. V severní Itálii vede znečištění způsobené hustou dopravou a vysokou hustotou průmyslu k vážným problémům životního prostředí, jako je smog, prach a znečištění ozónem. Země však pro ochranu životního prostředí dělá hodně: v Miláně, kde donedávna nebyla jediná čistička, se staví čtyři podobná zařízení. V mnoha italských městech je provoz v centru zakázán.